Proč vidíme oblohu modrou, když je vesmír černý? > 공지사항

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Pokud si chcete tento princip ověřit, nemusíte chodit do laboratoře. Stačí si počkat na jasný den s nízkým sluncem nad obzorem. Všímejte si, že obloha u obzoru je světlejší a bělavá, zatímco přímo nad hlavou vidíte sytější modř. Důvod? U obzoru musí světlo projít delší vrstvou atmosféry, takže se modrá rozptýlí dřív a k oku se dostane více světla ostatních barev. Toto pozorování je praktický způsob, jak si celý jev upevnit v paměti.

Typickou chybou je zaměřit se na jasný objekt na začátku noci a předpokládat, že tam zůstane. Například Venuše je viditelná jen krátce po západu Slunce nebo před svítáním, a pokud ji začnete hledat o hodinu později, už je pod obzorem. Stejně tak souhvězdí, která jsou v létě nízko nábytek na míru jihu, se k ránu přesunou k západu a jejich části mohou zmizet za obzorem. Proto si vždy předem zkontrolujte, jakým směrem se bude objekt pohybovat.

Hvězdokupy, mlhoviny a galaxie: co ještě zvládnete spatřit Jakmile se vám oči přizpůsobí tmě, zaměřte se na objekty, které jsou sice slabší, ale o to zajímavější. Nejjednodušší jsou otevřené hvězdokupy, jako jsou Plejády (známé také jako Kuřátka) nebo hvězdokupa v Býku. Plejády vypadají jako shluk šesti až sedmi modravých hvězd, který je viditelný i za mírně znečištěné oblohy. Mnohem těžší je mlhovina v Orionu, která se nachází pod pásem Orionu. Za velmi tmavé noci ji spatříte jako slabý, mlhavý obláček – to je jedno z míst, kde se rodí nové hvězdy. Když se vám to podaří, gratulujte si: díváte se na objekt vzdálený přes tisíc světelných let, který je k vidění bez jakékoli techniky.

Pokud chcete opravdu přesné hodnoty, nekupujte si hned drahý fotometr. Nejprve si osvojte vizuální odhad. Typický laický omyl je zaměňovat magnitudu s jasností v lumenech — ale tyto jednotky nesouvisí. Magnituda je relativní veličina, která nemá fyzikální rozměr. Pamatujte také, že zdánlivá magnituda neříká nic o skutečné svítivosti hvězdy. Vzdálená obří hvězda může mít stejnou magnitudu jako blízký trpaslík. rady pro rekonstrukci skutečnou svítivost slouží absolutní magnituda, která přepočítává jas na vzdálenost 10 parseků. Tu si ale spočítáte až tehdy, když znáte vzdálenost — a to už je jiný příběh.

Další častý problém nastává, když lidé hledají hvězdu, která je momentálně pod obzorem. Aplikace sice ukáže její polohu, ale na obloze ji neuvidíte. Vždy si nejprve ověřte, kdy je hvězda viditelná. V aplikaci najděte funkci „čas průchodu" nebo „viditelnost" – tam se dozvíte, kdy je nejlepší pozorovat. Pokud hledáte slabou hvězdu, vyberte místo s minimálním světelným znečištěním a počkejte, až se oči přizpůsobí tmě.

Typickou chybou bývá domněnka, že modrou vidíme kvůli odrazu od moře. Není to pravda — oceán nemá s barvou oblohy nic společného. Barva moře vzniká odlišnými mechanismy absorpce světla ve vodě. Zkuste si to ověřit: když se podíváte na oblohu nad velkým jezerem, bude úplně stejně modrá jako nad pevninou. Jediné, co barvu mění, je obsah aerosolů a vodní páry ve vzduchu, ne to, co je pod ním.

Začněte Měsícem, který je natolik jasný, že ho nepřehlédnete ani z centra města. Zkuste si všímat detailů, které jsou vidět i bez dalekohledu: tmavé skvrny na povrchu, světlejší oblasti kolem kráterů nebo postupně se měnící fáze. Pozor ale na jeden omyl – při úplňku je světlo příliš silné a drobné reliéfy zanikají. Daleko lepší jsou první a poslední čtvrti, kdy sluneční paprsky dopadají šikmo a vrhají dlouhé stíny. Když už budete u Měsíce, všimněte si, že vedle něj občas září jasný bod – není to hvězda, ale planeta. Venuše se objevuje večer na západě nebo ráno na východě, a pokud ji najdete, zkuste si vzpomenout, že byste přes ni nikdy neprošli: je to nejjasnější objekt oblohy po Slunci a Měsíci.

Pokud si chcete tento jev ověřit sami, zkuste následující pokus. Potřebujete průhlednou sklenici, vodu, trochu mléka a baterku. Sklenici naplňte vodou a přidejte pár kapek mléka, aby se voda lehce zakalila. V temné místnosti posviťte baterkou na sklenici zboku. Uvidíte, že se světlo v zakalené vodě rozptýlí a bude mít namodralý nádech. Čím více mléka přidáte, tím více se změní barva rozptýleného světla. Tento pokus názorně ukazuje, jak atmosféra rozptyluje sluneční světlo.

Praktický test pro začátek: najděte si známou hvězdu Vega (souhvězdí Lyry) s magnitudou 0. Pak zkuste polární hvězdu (2. magnituda). Rozdíl dvou stupňů je asi 6,3násobek jasnosti — Vega by měla být výrazně výraznější. Pokud nevidíte žádný rozdíl, možná se díváte z místa se světelným znečištěním. Právě to je nejčastější chyba: měřit jasnost z městského prostředí. Prach a umělé světlo snižují kontrast, a slabé hvězdy (5. a 6. magnituda) vám úplně zmizí. Pro seriózní pozorování vyjeďte mimo město, nejlépe do míst s nadmořskou výškou nad 500 metrů.

Should you loved this information and you would want to receive more details about http://Historieblog.dk/ kindly visit our page.