Když děti kašlou a smrkají: co pomáhá a kdy běžet k lékaři? > 공지사항

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Když se u dítěte objeví namáhavé dýchání, vtahování mezi žebry, modré rty nebo neschopnost mluvit či pít, nejde o situaci na domácí péči. Okamžitě vyhledejte pohotovost nebo volejte záchrannou službu. Stejně tak pokud je dítě nezvykle apatické, nereaguje na oslovení, má teplotu přes 39 °C, kterou se nedaří srazit, nebo se objeví vyrážka, byt v paneláku která nezmizí při zatlačení, neváhejte. U kojenců do tří měsíců konzultujte i pouhé zvýšené teplo telefonicky s lékařem.

Na co si dát pozor při balení: nebalte dítěti příliš mnoho věcí. Nadměrný počet oblečení dítě zbytečně zatěžuje a může se v něm ztratit. Stačí 5–6 triček, 2–3 kraťasy, jedny dlouhé kalhoty, mikina, pláštěnka a pevná obuv. Nezapomeňte na čelovku, láhev na pití a malý batůžek na výlety. Oblečení podepište, ale ne jen na visačce – použijte permanentní fix na vnitřní stranu límce nebo pasu. Dítě by mělo vědět, kde má co hledat, a mělo by umět si sbalit věci zpět do batohu, když se vysvlékne.

Užitečná je také modelovací hmota z mouky, soli a vody – klasické těsto na hraní. Smíchejte dva díly hladké mouky, jeden díl soli a postupně přidávejte vodu, až vznikne hladké těsto. Přidejte trochu oleje, aby nelepilo. Dítě si z něj tvaruje koule, hady nebo placičky, a vy můžete společně vyrobit otisky prstů, mincí nebo přírodnin. Těsto vydrží několik dní v lednici v uzavřené krabičce, takže se k němu můžete opakovaně vracet. Hlavní chyba je nechat těsto na vzduchu – rychle oschne a popraská. Pokud se to stane, stačí přidat pár kapek vody a znovu prohníst.

Nejdůležitější je nácvik samostatnosti. Dítě by mělo umět se samo obléct podle počasí, postarat se o své věci a hlavně poznat, co patří jemu. Před táborem si doma udělejte „suchý trénink": nechte dítě, ať si samo sbalí batoh na víkend k babičce, a pak společně zkontrolujte, co mu chybí. Naučte ho, jak si zašít knoflík, jak si uvázat tkaničky a jak poznat, že je mu zima nebo že má žízeň. Děti, které tyto dovednosti ovládají, bývají v kolektivu jistější a méně stresované.

Co skutečně funguje a čemu se vyhnout Nejdůležitější je dostatek tekutin a vlhký vzduch. Suchý vzduch v přetopených místnostech dráždí dýchací cesty a kašel zhoršuje. Domácí zvlhčovač vzduchu nebo jen miska s vodou na topení pomohou uvolnit hleny. U malých dětí, které ještě neumějí smrkat, použijte fyziologický roztok a odsávačku. U starších dětí podporujte pravidelné smrkání, ale vždy jen jednu dírku a s mírným tlakem, aby nedošlo k zánětu středního ucha.

Vyvarujte se samovolného podávání léků na potlačení kašle, zejména u dětí do dvou let. Studený obklad na čelo při horečce je vhodný, ale nikdy nepoužívejte studenou sprchu ani zábaly celého těla. Také není vhodné dávat dětem med do jednoho roku kvůli riziku botulismu. U starších dětí může lžička medu před spaním mírně zklidnit noční kašel, ale nesmí nahradit doporučení ošetřujícího lékaře.

Pokud máte pocit, že to všechno nezvládáte, nejste sami. Důležité je nebát se požádat o pomoc – ať už v práci, kde můžete o úpravě úvazku nebo rozdělení úkolů jednat, nebo v rodině, kde se zapojení všech členů považuje rekonstrukce koupelny krok za krokem samozřejmost. Čas od času udělejte rodinnou poradu, kde společně proberete, co funguje a co ne. Tím, že do plánování zahrnete i děti, jim ukážete, že jejich potřeby mají váhu, a zároveň si vybudujete režim, který je udržitelný dlouhodobě. A to je přesně to, co potřebujete – ne dokonalost, ale fungující systém, který vydrží i v dny, kdy se něco nepovede.

Proč je důležité držet se pravidel, která sama dodržujete? Nejčastější chybou rodičů, kteří začnou s pozitivní úložné prostory v malém bytěýchovou, je, že si stanoví pravidla pro děti, ale sami je nedodržují. Dítě vidí, že táta křičí, když je naštvaný, a přitom po něm chce, aby mluvilo klidně. To je rozpor, který dítě vnímá jako nespravedlnost, a přestane pravidlům věřit. Začněte u sebe. Zkuste si všimnout, jak reagujete v zátěžových situacích. Pokud sami zvýšíte hlas, řekněte dítěti: „Teď jsem se naštval, potřebuji chvíli na zklidnění." Tím mu ukazujete, že i dospělí pracují na sobě, a to je silnější vzkaz než jakákoli poučka.

Jak probrat obavy, aniž byste dítě vystrašili Rozhovor o táboře veďte v klidu a pozitivně. Zeptejte se, co se dítěti líbí na programu, co si představuje pod pojmem „táborák" nebo „stezka odvahy". Pokud vyjádří obavu ze tmy nebo z cizích dětí, nebagatelizujte to, ale nabídněte konkrétní řešení: „Když se budeš bát, řekni to vedoucímu, on ti pomůže." Vyhněte se ale detailnímu popisování možných nebezpečí – dítě si pak vytvoří obraz táboru jako místa plného hrozeb. Místo toho vyprávějte vlastní zážitky z dětství, a to včetně legrace a drobných nepříjemností, které nakonec dobře dopadly.

Should you loved this informative article and you wish to receive much more information relating to osvětlení v Obýváku kindly visit the web-page.