Proč volit správné spoje a kotvy a co se stane, když je podceníte > 공지사항

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Každý, kdo už někdy tmelli sádrokarton, osvětlení v obývákuí, že výsledek se pozná až po nanesení barvy. I když spáry na první pohled vypadají hladce, po natření se často objeví prohlubně, stíny nebo hrboly. Viníkem bývá jeden z nejčastějších prohřešků – nanášení příliš malé vrstvy tmelu v první fázi. Mnoho lidí spoléhá na to, že tenká vrstva stačí a hned se pustí do broušení. To je ale omyl. Tmel se musí nanášet ve více vrstvách a každá z nich má svůj důvod. První vrstva plní spáru, druhá vyrovnává přechod a třetí dělá povrch skutečně rovný.

Jak mezeru vytvořit a na co dát pozor Nejčastější chybou je montáž sadrokartonu přímo na krokve, mezi které se izolace nacpe. Tím vznikne jen minimální odstup, který neumožňuje proudění vzduchu. Správný postup spočívá v tom, že na krokve nejprve připevníte nosný rošt – obvykle z dřevěných latí nebo kovových profilů – a teprve na něj upevníte desky. Rošt musí mít takovou tloušťku, aby mezi izolací a deskami zůstala mezera alespoň 2 až 3 centimetry. Čím větší, tím lepší, ale pozor na zbytečné ztráty prostoru.

Při obkládání stoupaček a instalačních rozvodů sádrokartonem se často setkáte s dvěma typy prostředí: suchým a vlhkým. V suchých částech bytu (ložnice, obývák) můžete použít standardní zelenou sádrokartonovou desku, ale v koupelně nebo na WC je nutné sáhnout po voděodolné variantě, která má zelený povrch a impregnované jádro. Tento rozdíl není kosmetický – v případě vlhkosti by obyčejná deska časem nabobtnala a ztratila pevnost.

Požární odolnost příček nestojí jen na samotných deskách a izolaci. Rozhodující roli hrají spoje mezi jednotlivými segmenty a kotvení do nosné konstrukce. Pokud použijete nevhodné prvky, může dojít k rychlému šíření plamene a kouře skrz spáry, a to i u materiálů s jinak dobrou třídou reakce na oheň. Základem je proto vybírat spojovací prostředky, které mají deklarovanou požární odolnost a jsou kompatibilní s použitým systémem.

Plánujte práci tak, abyste tmelili vždy ráno a nechali vrstvu schnout přes den a noc. Pokud začnete tmelit večer, budete další den zbytečně čekat, a pokud nanesete druhou vrstvu brzy ráno, můžete večer brousit – za předpokladu, že je sucho. Nezapomeňte před každou další vrstvou zkontrolovat stav té předchozí. Pokud nábytek na míru ní objevíte praskliny, nezatmelujte je, ale nejdřív je vyškrábněte a nechte novou vrstvu zaschnout. Teprve pak pokračujte. Tento postup zabere více času, ale je to jediná cesta, jak se vyhnout opravám po malování.

Základní rozdíl spočívá v materiálu a způsobu výroby. „Drywall" je obecné označení pro suchou montáž stěn, tedy i pro samotné desky. „Gypsum board" zdůrazňuje, že jádro tvoří sádra (gypsum) – to je přesně to, co znáte z českých stavebnin. „Plasterboard" se používá hlavně v Británii a Austrálii, kde označuje sádrokartonovou desku s papírovými líci. „Sheetrock" je chráněná ochranná známka jednoho výrobce, ale v běžné řeči se používá jako synonymum pro jakoukoli sádrokartonovou desku. Pokud tedy v anglickém návodu uvidíte „sheetrock", nelekejte se – je to pořád sádrokarton.

Speciální pozornost věnujte spárám mezi deskami. Pro požární odolnost se používají tmely a výztužné pásky, které jsou součástí certifikovaného systému. Nezapomeňte, že i šrouby ve spáře musí být zapuštěny a přetmeleny, jinak vzniknou lokální slabá místa. U příček s požární odolností se také nedoporučuje používat pěnové pásky, které sice zlepšují akustiku, ale při vysokých teplotách hoří a uvolňují toxické plyny.

Když spěcháte a nanesete další vrstvu tmelu dřív, než ta předchozí pořádně zaschne, výsledek poznáte okamžitě: povrch se začne vláčit, tmel se trhá a po zaschnutí na něm zůstanou praskliny, které se už nikdy úplně neztratí. Nejde o to, jak dlouho tmel „vypadá" suchý, ale o to, kdy je skutečně připravený na další zátěž. Každá vrstva má jinou dobu schnutí, a pokud ji nedodržíte, budete celou plochu brousit dvakrát a stejně to nebude rovné.

Nezapomínejte ani na parozábranu. Ta patří na vnitřní stranu konstrukce, tedy mezi sadrokarton a izolaci, a musí být dokonale utěsněná – všechny spoje přelepte speciální páskou. Vzduchová mezera ale musí být na vnější straně parozábrany, tedy mezi parozábranou a izolací? Ne, přesně naopak. Parozábrana se umisťuje na vnitřní stranu, směrem do místnosti, a vzduchová mezera se nachází mezi izolací a střešním pláštěm. Pokud byste parozábranu dali na vnější stranu, vlhkost by kondenzovala uvnitř izolace a konstrukce by začala hnít.

Jaké kotvy a spoje použít, aby příčka odolala ohni Pro kotvení do betonu nebo zdiva volte kovové hmoždinky s kuželovou geometrií, které se rozpínají a zajišťují pevné uchycení i při zvýšené teplotě. Vyhněte se plastovým hmoždinkám, které při požáru měknou a ztrácejí únosnost. Pokud kotvíte do ocelového profilu, použijte samořezné šrouby s vrtákem, které zajistí spolehlivé spojení bez předvrtávání. Vždy kontrolujte, zda má spojovací prvek povrchovou úpravu proti korozi, protože rez může oslabit průřez a tím i požární odolnost.

If you liked this post and you would like to get far more info about více o tom kindly take a look at our own site.